Sestava: Prach – Furgalák, Šubrt, Špitálník – Šesták, Steiner, Lepka, Fárka – Poustka, Vojtíšek, Rozlivek Střídali: Král, Řehák, Rovnaník
Branky: 33. Steiner, 35. Šubrt
Poločas: 0:2
V dalším kole okresního přeboru nás los zaslal do Hrubého Jeseníku na utkání s místním TJ. Do utkání jsme vstupovali v roli favorita, ale tu jsme bohužel potvrzovali pouze první polovinu utkání. Začněme tedy od začátku.
Zápas se hrál na velmi těžkém terénu, který byl na hraně regulérnosti. Hřiště bylo silně podmáčené, ale po konzultaci s domácími a sudím bylo dohodnuto, že zápas odehrajeme. Do zápasu jsme vstoupili celkem solidně, i když nám vázla kombinace a nemohli jsme předvádět naši hru, tak jsme si vypracovali několik slibných příležitostí a vstřelili dokonce vedoucí branku, když po krásné střele Karla Špitálníka se míč odrazil k Lukášovi Poustkovi a ten uklidil míč do brány. Bohužel nám radost pokazil sudí a správně nám gól pro ofsajd neuznal.
Poté zahrozili i domácí a to taktéž střelou do břevna Prachovy branky. Poté se hra odehrávala častěji na polovině soupeře, ale nedokázali jsme si vytvořit žádné šance a tak opět zahrozili domácí. Po faulu měli výhodu přímého volného kopu z nebezpečné vzdálenosti, ale Denis Prach dokázal nebezpečnou střelu vytáhnout na rohový kop. A právě rohové kopy se stali klíčovými v tomto utkání.
Po sérii kopů od rohového praporku jsme se konečně prosadili a to v 33.min Martinem Steinerem, který si hezky naskočil na Šubrtův roh a vyhnal pavouky z pravé šibenice domácí branky. O 2 minuty později jsme zahrávali další roh a bylo to 0:2, když si Martin Šubrt na zadní tyči našel roh Karla Špitálníka a uklidil míč do branky. Těsně před poločas jsme měli výhodu přímého kopu v blízkosti domácí šestnáctky i my.
Míč si postavil Karel Špitálník a jeho krásnou střelu zastavila tyč. Bohužel tímto okamžikem skončilo to dobré, co jsme v utkání předvedli.
Do druhého poločasu jsme nastoupili s jasným cílem udržet vedení a přidat pokud možno další branku a utkání rozhodnout. Bohužel s tímto odhodláním jsme na plac šli asi jen my trenéři, protože jsme svůj tým vůbec nepoznávali. Kupili jsme jednu chybu za druhou, nedokázali jsme podržet míč na svých kopačkách a vůbec jsme nebojovali. Soupeř nás ve druhém půli vyloženě ubojoval svou bojovností a nasazením. Nejprve v 60.min snížil na 1:2 a v 79. min po rohovém kopu vyrovnal. V tu chvíli jsme byli totálně opaření, ale domácí naštěstí již další branku nevstřelili a paradoxně jsme největší šanci měli v závěru utkání my, když Lukáš Lepka sám z malého vápna minul odkrytou branku. Ale toto se prostě stane i tomu nejlepšímu střelci. V tom ztrátu bodů hledat nebudeme. Ta je jinde. Za toto utkání patří pogratulovat domácím za bojovnost a zisku bodu, protože ten si jednoznačně zasloužili.
Závěrem jen dodám: ač vím, že to teď vyzní trochu divně, když máme 16 bodů z 6 ti utkání, ale ruku na srdce, poslední utkání jsme měli štěstí. Hoši, fotbal se nevyhrává parádičkami a kličičkami na půlce hřiště. Fotbal se vyhrává bojovností a důrazem, spojenou s fotbalovostí a individuálními výkony podřízené týmu. Nejlepší nebude ten, který si obehraje soupeře a pak míč ztratí, nejlepší bude ten, který si splní své povinnosti vůči týmu a přidá to své nejlepší možné já ve prospěch týmu. A přesně to je to co nám poslední zápasy chybí. Bojovnost a týmovost. Takže je potřeba si to srovnat v hlavě, zamyslet se a začít bojovat za tým tak jako v prvních utkáních sezony.
Tomáš Zikmund, trenér