Sestava: Prach – Dvořák, Droberjar (c) , Řehák, Bašus – Rozlivek, Haken, Janík, Fárka, Šimon – Pitra
Střídající: Rovnaník, Hrabánek
Poslední neděli jsme za úmorného, až prádelnového vedra, zajeli do Kaňku, kde dorost Kutné Hory hraje aktuálně domácí zápasy, odčinit neúspěch z posledního zápasu s Pečkami. Bylo nás tentokrát kvůli množstvím zranění a nemocí méně než obvykle, ale aspoň dostali náhradníci potřebnou minutáž.
Od první minuty bylo vidět, že domácí tým, jakožto aspirant na postup zpět do Krajského přeboru, bude chtít ukázat, kdo je doma. A to se mu také dařilo. Začal si postupně rychlými útoky po vybojování míče vytvářet šance, které ale buď z důvodu své nepřesnosti, nebo naší urputnosti a bojovnosti, mu nepodařilo proměnit. A jak to tak bývá – „nedáš – dostaneš“, tak se stalo tentokrát. Vytvořili jsme si šanci po pěkném úniku Petra Pitry a po několika odrazech se míč odrazil na hranici velkého vápna, kde nabíhal Adam Janík a prudkou střelou nedal gólmanovi šanci (i když ten si na střelu sáhl). Vedli jsme tedy 0:1 a trošku čekali, jak zareaguje soupeř. Ten stále hrozil hlavně po lajnách, kde měl velmi technicky a rychlostně vyspělé hráče, nicméně většinu soupeřova snažení jsme eliminovali. Soupeři se ale stejně podařilo srovnat a bylo to před poločasem 1:1.
V kabině jsme si řekli, že je možné se soupeřem hrát, ale že nemáme pokrytý střed hřiště hlavně z defenzivního hlediska. Rozhodl jsem se proto do druhého poločasu změnit rozestavení s hrajícími dvěma defenzivními záložníky a posunul Leoše Rozlivka na post jediného útočníka a zdálo se, že to týmu pomohlo. Do druhé půle jsme vlétli s ještě větší bojovností a snahou se zápasem něco udělat. Nejdříve se mohl předvést krásným gólem Petro Pitra, jeho střelu levou nohou, která mířila do šibenice, však bravurně vytáhl gólman soupeře. Střela nádherná, stejně tak i zákrok gólmana – prostě fotbalová paráda. Následně Leoš Rozlivek zblízka hlavou trefil gólmana soupeře, kterému se ale povedlo vytáhnout ještě naší dorážku. Nakonec se povedlo našemu svátečnímu střelci, který ale dává o to důležitější branky, Jirkovi Hrabánkovi, poslat náš tým do vedení po tom, co se mu povedlo přehodit brankáře domácích. Ano, v druhé půli jsme byli rozhodně bojovnějším týmem a když už to začalo vypadat, že zápas zlomíme, bohužel přišlo za mne chybné rozhodnutí sudího, který měl vyloučit hráče domácích za faul na Vítka Šimona, který by jinak šel sám na bránu, ale nestalo se tak. Vítek mohl dát na 1:3 a možná by bylo po zápase. Na možná ani kdyby se ale nehraje a k vyloučení nedošlo. Po tomto zákroku se bohužel zadařilo soupeři, který nastřelil nešťastně Filipa Fárku, od kterého se míč odrazil do naší brány. To se prostě stává a bylo srovnáno… Hra se nadále přelévala z jedné strany na druhou, ale troufám si říci, že v druhé půli byl náš tým tím lepším.
Když to vezmu jako celek, bod je spravedlivý pro obě mužstva. Kdyby soupeř proměnil šance na začátku utkání, mohlo být ve 30. minutě hotovo. Kdyby Vítek šel sám na bránu a proměnil na 1:3, mohlo být také po zápase. Jak ale říkám, nejen ve fotbale, ale i v životě kdyby neplatí. Bod je zasloužený a na hřišti soupeře hrajícího o postup rozhodně výborný výsledek. Objektivně si myslím, že za bod je ráda ve výsledku i Kutná Hora.
Příští zápas hrajeme doma s Jestřábí Lhotou, proto nás určitě přijďte podpořit!
Za trenérský tým
Martin Špecián