V dalším přípravném utkání, které se konalo v neděli 12.3. na umělé trávě v Kostelci nad Černými lesy, čekal naše borce soupeř hrající soutěž „něco jako“ divizi Prahy-východ, TJ Sokol Svojetice.

Našlapaného soupeře pro toto přátelské střetnutí vyjednal Tomáš Černý zvaný Buňa, protože někteří hráči sokolu patří k jeho spolupracovníkům. Od začátku jsme tedy byli seznámeni se skutečností, že pokud nevyhrajeme, Buňa nemůže přijít v pondělí do práce. S blížícím se časem výkopu i počtu příchozích hráčů na sraz ovšem Tomáš postupně přehodnocoval svůj cíl a přes dále uspokojivou remízu nám sdělil, že bere i prohru o gól.

V 9:30 tedy odcestovalo 10 statečných směr Ruská, Kostelec. Jedenáctý statečný, nejdražší gólman v historii čtvrté třídy, Tomáš Loudil, cestoval kvůli svým zvláštním předzápasovým rituálům po vlastní ose. Hřiště jsme nejprve v nepříjemně dlouhé Ruské ulici nemohli najít, ale ze Sibiře nás vyvedla ulice Sportovní, kde již nešlo zabloudit. V šatnách jsme se cítili jako doma, vše kolem nás kvetlo všemi barvami a Buňa, jako nejzkušenější z nás určil sestavu. Překvapením, kterým jsme chtěli soupeře dokonale zmást, byla změna tradičního rozestavení ze 4-4-2 na 4-4-1-1. Tomášovi zároveň spadl kámen ze srdce, že neraní srdíčko žádného sršně, protože mohl všechny hráče postavit do základu a nemusel tak řešit dilema, koho posadit na lavičku.

Z dalších úderných pokynů, které měl matador pro hráče připravené na papírku a důrazně je k týmu v šatně přednesl, patřilo např.: stát v řadách, stopeři po zisku míče gólmana na něho nekoukají, ale sprintují dopředu nebo výstižné rohy = mašinka! (zde je třeba zmínit, že Buňa je fanouškem ACS)

Prvních dvacet minut se nám dařilo taktické pokyny dokonale plnit, předváděli jsme atraktivní kombinační fotbal jako z jiné planety a Buňa se těšil, jak v pondělí půjde pyšně do práce. Naše famózní představení přerušil až nešťastný krátký výhoz z prací unavených rukou příležitostného barmana Loudila. Jeho ctihodný záměr zamířit výhoz na hbitého útočníka Féra, který se stáhl pro balón až k vlastnímu velkému vápnu ale bohužel nevyšel a výhoz skončil na kopačkách hostí, kteří okamžitě akci zakončili do odkryté brány.  Lze říci, že tímto momentem z dvacáté minuty naše tiki-taka začínala postupně zadrhávat. Za stavu 0:2 jsme ještě v prvním poločase předvedli parádní akci, kdy jsme rychlou kombinací na jeden dotek (možná na dva, ale maximálně na tři, ale konečně to Zbyněk dal…) od severovýchodní části vlastního velkého vápna vykombinovali míč až do jihozápadní části velkého vápna hostů, tzn. diagonálně, až na naběhnusivšího Šemberka alias. Šembrlejna, který nekompromisní přízemní střelou snížil skóre na 1:2. Ještě jeden gól se nám však do sítě vLoudil a na poločasovou poradu jsme tak odcházeli za stavu 1:3 s tím, že takovým stylem dále hrát nemůžeme…

V druhém poločase jsme však ukázali, že naším stylem nadále hrát lze a ve hře se nedařilo vůbec nic. Do konce zápasu se tak ještě mezi přídělem branek do naší sítě podařilo trefit Eliškovi, kterému nové kontaktní čočky evidentně svědčí a premiérový gól za sršně po šestnácti letech mohl poslat do hlediště jediné fanynce utkání. Jinak bohužel naše střelecká impotence v přípravných zápasech pokračuje – ani nejproduktivnější útok ve Středních Čechách, ve složení Fér-MD7 se neprosadil, a nechal zavzpomínat na doby své největší slávy, kdy toto obávané duo zabijáků bylo na okrese známější než Duo Jamaha. Věřme však, že zmíněný hvězdný útok si střelecký prach šetří na mistrovská utkání, před kterým dorazí i našimi obránci objednaná míchačka betonu z Prešova.

Hlavním přínosem utkání, které nakonec skončilo výsledkem 2:6, je fakt, že máme na čem před prvním mistrákem pracovat: především na obraně, dále na přechodu do útoku, zakončení a také bychom se měli zaměřit na práci v bráně.

Tomáš si prý v pondělí vybral dovolenou…

Karty: 0,

Střídání: 0, Diváci: 4 dospělí + 1 pes, Koeficient krásy předvedené hry: 3,8 z 10

Sestava: Loudil – Šesták, Šimon, Novotný, Brychta – Šemberk, Eliška, Černý, Kejha – Fér, MD7

Pozn. Nízký počet hráčů FK Litol byl způsoben přetrénováním v závěru zimní přípravy a s tím souvisejícím vysokém počtu zranění, oslavami prarodičů nebo roztroušenou radou starších, kteří v pozici trenérů předávali zkušenosti sršním dorostencům na jejich prvním mistrovském utkání jara.

Zapsal Eliška