Michal Jareš je již několik let trenérem nejmladších litolských fotbalistů. Tuto časově náročnou, nezáviděníhodnou práci zvládá na jedničku, přičemž ještě stíhá hrát za Milovice. Michala Jareše jsme se o zimní pauze zeptali na několik postřehů, které jeho práci bezezbytku charakterizují.

Už několikátou sezónu jsi trenérem litolského potěru. Jak moc náročné je to pro tebe časově, když trénuješ přípravky i žáky?
Jelikož mi zbývá čas ještě i na mé mimofotbalové aktivity tak se necítím nijak fotbalově přetížen.

Co skýtá tréninková náplň od nejmladších týmů po ty starší?
Celý náš mládežnický trenérský tým se snaží o to aby kluky fotbal především bavil a nebyl brán jako stereotyp a nuda. Tréninky jsou proto zaměřeny více obecněji ne jen s důrazem na fotbal ale také na ostatní dovednosti. Na tréninku je proto možné vidět různorodá cvičení od klasických fotbalových až po gymnastiku a třeba házenou. Našim cílem je v maximální míře zapojovat do všech cvičení balon, který je ve fotbale přeci jen tím nejdůležitějším nástrojem.

Máš ve svých týmech nějaké talenty, kteří by mohli v budoucnu nastupovat za „A“ mužstvo?
Momentálně máme hodně vyrovnané ročníky až po ty nejmladší a naší maximální snahou je týmovost a rovnoměrné vytížení všech hráčů. Musím popravdě říct, že jsem mile překvapen jací jsou zde skvělí hráči a jedinci s velkým potenciálem kteří nám buď pod rukama prošli nebo které máme momentálně v týmech. Otázkou je zda budou ochotni na sobě makat a zda u fotbalu vydrží. Ale má odpověď je jednoznačně „ANO“ jsou momentálně v Litoli hráči, kteří mají našlápnuto do A-mužstva a možná i výše!!

Jak moc těžké je v současné době naplnit mládežnická mužstva, navíc ještě v tak malé obci, jakou Litol bezesporu je?
Mám možnost sledovat a komunikovat s trenéry a funkcionáři ostatních týmů z okolí kde všichni žehrají na nízké počty zájemců obecně o sport a o to méně o fotbal. Za nás však musím říci, že jsme velmi mile překvapeni o současném počtu členů ve všech našich mládežnických týmech ačkoliv jak říkáte Litol je co do počtu obyvatel hodně malá oproti jiným konkurentům. V čem spočívá naše tajemství opravdu nevím, ale jsme za něj neskutečně rádi.

Kde bys chtěl vidět své týmy v blízké budoucnosti?
Opět odpovím více obecněji. Naší snahou je aby všichni co přijdou do Litole okusit fotbal u něj také zůstali. Aby je tento sport bavil a našli v něm lásku a možnost něčeho dosáhnout bez ohledu na jeho sportovní předpoklady nebo um. Každý má možnost ukázat co umí a co se naučil, všichni však naprosto stejně ať jde o hráče s jedinečným talentem nebo o hráče, kterého to prostě jen baví a nevidí v tomto sportu pro sebe žádnou skvělou budoucnost. Neměříme u nás úspěchy postavením v tabulce, i když kluci ji samozřejmě bedlivě sledují a hlásí nám průběžné stavy, ale chceme aby všichni odcházeli s dobrým pocitem a aby příště přišli zas.

Co tvé trenérské ambice? Chtěl bys v budoucnu trénovat také seniorská mužstva?
Trénovat mládež v Litoli je moje srdeční záležitost jsem zde již řadu let a z těch málo hráčů, kteří zde působili se nám za přispění funkcionářů, ostatních trenérů kteří zde jsou nebo zde byli a zejména za podpory skvělých rodičů podařilo vybudovat poměrně slušnou mládežnickou základu kde je jak bych tak řekl rodinné prostředí. Neženou mě dál ambice, ale pohled na radost kluků a jejich sportovní růst. Avšak každý kdo se vzdělává ať už trenérsky nebo jinak by určitě rád postoupil o nějakou tu úroveň výše a lhal bych kdybych řekl, že já ne. Seniorská mužstva nejsou úplně můj šálek čaje, baví mě sledovat jak se zlepšují ti nejmenší, jak na sobě makají a předhánějí se jak na tréninku tak v zápase.