Litolští načali již pátý divizní ročník. Po podzimní části sezóny získali solidních sedmnáct bodů, z nichž většinu, jako tradičně, vybojovali na vlastním hřišti. Pro většinu jarní části sezóny se litolské hřiště V Topolech oddalo rekonstrukci, na kterou Litolští získali dotaci. Sršni se tak museli „odstěhovat“ do nedaleké Lysé nad Labem. I když se zprvu zdálo, že hřiště větších rozměrů bude pro Litolské velkým problémem, opak byl pravdou. Zvláště ke konci divizního ročníku i v Lysé nad Labem získávala Litol cenné body. Když se k nim přidalo i několik povedených utkání na hřišti soupeřů, konečný součet bodů se zastavil na velmi pěkném čísle 39 při skóre 55:75. Jednalo se tak o nejlepší litolskou sezónu v historii. S osmi brankami se nejlepšími střelci stali Stanislav Ježek a Eric Ezeala v těsném závěsu za nimi byli sedmigóloví Michal Bohdan a Roman Herzán. Po konci této sezóny skončil trenérský štáb v čele s Pavlem Jarešem i asistenty Vladislavem Nejedlým a Milanem Šátkem. Na postu vedoucího mužstva skončil též Roman Šemberk. Následně se začal tvořit zbrusu nový litolský tým.