Sestava: Louda J. – Volf Š., Hrabánek J., Bukovský A., Brzobohatý A., Martínek R., Špeta J., Prokop T., Stanko O., Fér A., Štěpán A.
Lavička: Pelichovský M., Hleba M., Chotěnovský P., Pivoňka V., Procházka S.
K dalšímu zápasu okresního přeboru dorostu jsme vyrazili do „rozkopané“ Kostelní Lhoty. Obvykle triviální cesta se změnila v dobrodružství vedoucí přes Milčice a Pečky, měli jsme tedy dostatek času v autě probrat taktiku na následující zápas. Nakonec jsme se i za pomoci místních rybářů dostali na místo určení, čímž jsme zaskočili asi i místního správce, který náš brzký příjezd hodinu před výkopem očividně nečekal.
Věkové složení našeho týmu, vzhledem ke kolizi zápasů obou dorostů a přípravě některých hráčů na přijímací zkoušky na střední školy, připomínalo spíše výlet 8.B, než dorostenecký fotbalový tým. Bizarnost dané situace byla podtržena tím, že většina hráčů soupeře přijela na zápas vlastním automobilem. Tímto chci především poděkovat všem starším žákům a speciálně jejich trenérovi Láďovi Tanglovi, za jejich ochotu a vypůjčení hráčů i za situace, kdy ve 14 hodin téhož dne měli vlastní zápas. Bez nich bychom to tentokrát opravdu nezvládli.
Naštěstí nemáme ve zvyku nic vzdávat předem, a i do tohoto zápasu jsme šli s jasným cílem hrát kombinačně a vysoko napadat s tím, že na konci holt uvidíme, na co to bude stačit. Musím zmínit, že naší hře pomohla i naprosto perfektně připravená hrací plocha. Zápas tedy začal a po úvodní šanci domácích jsme se osmělili a začali si vytvářet šance. Za prvních 25 minut se dvakrát sám hnal na bránu náš ukrajinský expres Oleks Stanko, bohužel v obou šancích mu zakončení nevyšlo podle představ. Dále jsme hrozili z perfektně zahrávaných rohových kopů Tobyho Prokopa , kdy zhruba ve 25. minutě „načepoval“ nádherný centr na hlavu po celý podzim „ztraceného syna“ Jindry Špety, který o kousek minul. Druhá půlka prvního poločasu byla spíše v režii domácích, kteří těžili z fyzičnosti a rychlosti svých individualit v útoku. Tři velké šance zlikvidoval přerovský mág Pepa Louda , z brankové čáry následně vykopl míč další přerovský občan Ráďa Martínek. Za zmínku dále stojí naprosto perfektní výkon Šimiho Volfa, který, ač věkově stále starší žák, zvládl na levém beku jen za první poločas strčit do kapsy dva protihráče o čtyři roky starší, což kluci o poločase v kabině náležitě ocenili.
Do druhé půle jsme se chtěli vyvarovat zejména individuálních chyb a pokračovat v aktivitě a rychlé práci s balonem. Takže jsme samozřejmě vstoupili do druhé půle sérií individuálních chyb a pomalou prací s míčem, které rezultovaly v dvě obrovské šance soupeře, které bylo asi těžší nedat než dát. Každopádně jsme i tyto infarktové momenty přežili a vrhli se znovu do útoku. Ve finální fázi si bohužel po nádherných průnicích znovu dvakrát vylámal zuby Oleks Stanko . Soupeř byl v druhé půli aktivnější a vytvářel si mnoho šancí. Některé si vytvořil svou kvalitou, některé jsme mu nabídli vlastními chybami. Jenže skvěle chytající Pepa Louda se, na rozdíl od předchozích týdnů rozhodl, že gól prostě nepustí, a likvidoval jednu gólovku za druhou. V závěru na bránu znovu uháněl osamocený Jindra Špeta , který bohužel ani nadvakrát nedokázal dostat balon do sítě. Stále tak platí, že poslední branku jsme vstřelili zhruba v období vlády královny Kleopatry ve starověkém Egyptě.
Zápas tedy skončil na netradičním skóre 0:0. Snaha vstřelit gól od obou týmů často připomínala snahu hokejové Sparty o zisk titulu mistra extraligy. Prostě to nejde. Fanoušci si tedy „gól“ zakřičet nemohli, nicméně fotbalové zábavy jim tento zápas dle mého názoru přinesl dost.
Kluky musím pochválit za fotbalově solidní, odvážný a bojovný výkon, kdy si znovu ověřili, že i věkový a fyzický deficit, dokážou nahradit fotbalovostí, obětavostí a nadšením. V neposlední řadě chci poděkovat soupeři za férový zápas, který se obešel bez zbytečných faulů, strkanic či nadávek. Jak víme z předchozích zápasů, nebývá to samozřejmostí.
Za realizační tým,
Roman Vosecký