Na srdci jsou Poděbrady, ale v srdci je jen sršeň, tímhle mottem jsme se drželi před sobotním utkáním se Slovanem Poděbrady ,,B“. Na zápas jsme již klasicky nejeli jako ,,A“ tým, ale spíš jako dorost. To nám ale nebrání v obírání ostatních týmů o body. Nijak jinak tomu nebylo i tentokrát.
 
S velkým překvapením jsme do zápasu vstoupili velmi aktivně, kdy jsme se dostávali k bráně soupeře, ale žádné velké ohrožení nepřicházelo. To hráče Slovanu velmi zaskočilo, protože nečekali takový nápor akcí od naší ofenzivy. Jedna z nich skončila gólem, kdy jsem po průnikovce za obranu běžel sám na brankáře a nechytatelnou střelou ho poslal na párek. Vedení netrvalo dlouho, kdy jsme po nepohlídané standardce pustili soupeře ke střele, která byla přesně umístěná do sítě. Do poločasu jsme dokázali dvakrát nastřelit tyč, to nám ale bylo k ničemu, protože tyče se jako gól nepočítají. Tak se šlo do kabin za stavu 1:1.
 
Pauza utekla rychle jak Mexičan za hranice s USA a náš velmi mladý mannschaft byl odhodlaný zápas vyhrát. Bohužel odhodlání trvalo dlouho jak fyzička Máry Barana a po osmi minutách jsme vyndavali druhý fík z naší branky. Samozřejmě rychlé oklepání nás dostalo k vyrovnávací brance, kdy jsem se dostal k míči a přízemním centrem našel legendu Radka Krejčího, který bez jakékoliv námahy klepl balon do branky. Hra plynula dál, kdy se do několika šancí dostal Slovan, ale velmi dobře chytající Denis Prach chránil svou svatyni všemi částmi těla. My hrozili taky, ale bohužel to tam nechtělo padnout. Poslední desetiminutovka byla pro fanouška velmi záživná. V 82. minutě jsme po několika odrazech ve vápně inkasovali další branku. V tu chvíli už to bylo jen na nás, abychom urvali alespoň bod. Šancí bylo dost, ale tou největší byla ta z 90. minuty, kdy po křižném balónu Petra Pitry na mě, jakožto profi playmakera, jsem se dostal k lajně a šajtlí jak Luka Modrić našel osamoceného Máru Barana, který se dokázal konečně prosadit a tím uzavřít zápas na konečných 3:3.
 
Utkání přineslo spoustu krásných akcí a také hodně branek. Myslím, že jsme měli na to zápas vyhrát, ale štěstí nebylo na naší straně. Pozitivem je, že konečně Marek Baran nebyl jen na ozdobu, ale dokázal ukázat, že fotbal hrát umí.

Jakub Řehák