Report

Sestava: Loudil – Zikmund, Dzurko, Brychta (66. Křáp), Jareš, Šesták, Fér (90. Mazáček), Šemberk, Novotný, Kejha, Eliška

ŽK: Šesták, Dzurko, Kejha

Branky: Dzurko, Mazáček

 

V neděli do Křečkova, to bylo snad za trest, nebo alespoň tak to vypadalo před odjezdem na hřišti, kde hrála přípravka svůj mini turnaj, Svijany tekly proudem a mnohým z řad A-týmu by nevadilo, kdyby mohli na sluníčku zůstat a kochat se hrou našich mladých sršňů. Stejně tak to vypadalo i po příjezdu do Křečkova, nejprve pan Fér způsobil dopravní kolaps a dopustil se hned několika přestupků, následoval Loudisův drzý průjezd kolem rohového praporku, kde nechal svůj vyleštěný pracovní vůz na vlastní nebezpečí, a šlo se do kabin, kde se nás sešlo opravdu sotva do počtu. Postupně přispěchal do útrob stadionu Michal Jareš, který do té doby dával rady žákům v Křinci a později kvůli stejným povinnostem dorazil dorostenec Patrik Holeš s Petrem Mazáčkem.

Úvodní slova od našeho klokánka (trenéra) byla opět inspirující s ohledem na soupeře a varování na pár tajných zbraní domácích. Následovala sestava, která nikoho nepřekvapila, tedy až na Puyola, který zůstal s otevřenou pusou nevěřícně koukat kolem sebe a na každého pokukoval, jak že se ta krajní záloha hraje. Na hřišti si jeden kotníkář vedle druhého libovali v tom, jak je to šíleně tvrdé, jak jim vadí to oslňující sluníčko a jak je to vlastně vysoké. Nicméně úvodní hvizd rozhodčího zahájil utkání, které začalo ve veeeeeelmi pomaléééém a utahanééém tempu.

Všichni příznivci litolského fotbalu i sám trenérský výbor složený pro tento zápas z Martina Šťastného a jeho odborného asistenta Tomáše Bůni Černého, doufali v zařazení vyššího rychlostního stupně u našich borců, jenže to se nekonalo. Domácí nenapadali naší rozehrávku a jen čekali, co se bude dít, ale nedělo se zhola nic, párkrát se nám sice podařilo ohrozit branku, ale kvůli naší nedůraznosti a chybějící touze po vedení bylo skóre stále nerozhodné. Domácí jen vyčkávali na naše chyby, aby se pokusili ohrozit svatyni našeho nejkrásnějšího a pro tento zápas i kapitána Tomáše Loudila po dlouhých nákopech a důrazu jejich hromotluků v útoku, ale snaha byla také marná. Naštěstí pro Litolské se ve 37. minutě na malý okamžik rozjasnilo, když si na přesný pas za obranu naběhl hladový MD7 a lobem konečně překonal domácího brankáře – 1:0 pro LITOL.

V kabině jsme si po právu vyslechli, jak hrozný fotbal, tedy spíše kopanou dnes hrajeme a vykročili jsme do druhého dějství. Jenže co čert ani sršeň nechtěl, pokračovalo to stáále stejně – nepřesnost, nechuť, nedůraz, nefotbalovost a mohl bych pokračovat dále. Ale abych nebyl jen kritický, podařilo se nám vytvořit si pár šancí, které měly gólové parametry, speciálně když se MD7 vydal nikým nebráněný před brankáře a zkoušel nevím co, ale brankou to neskončilo, což je škoda, soupeř by se definitivně položil a bylo by rozhodnuto. Domácí naopak vycítili šanci zápas vyrovnat a tak prostřídali, zvýšili svou výškovou převahu proti naší obraně a doufali, že dlouhými pasy a chybami našich obránců se dostanou ke gólové příležitosti, ale to ještě zapomněli, že za obranou čtveřicí byl sám velký Loudis, který řekl: „Ale no tak, chlapci, dneska ne, dneska si tu nulu vychytám.“ A jak řekl, tak udělal!

V 90. minutě se trenérům podařil skvělý tah, a to když na hřiště vypustili žolíka pana Mazáčka, který tak nahradil Féráka, kterému se na jaře zatím nepodařilo vsítit branku soupeři. Mazy si svým prvním dotekem připravil gólovou pozici a druhým už poslal neposednou kuličku za záda domácího brankáře – 2:0 pro LITOL. Pan sudí po této brance nekompromisně ukončil utkání a bylo hotovo.

Ondřej Novotný