FK Litol
Oficiální stránky klubu

Litolské perličky

Za léta strávená v Litoli sepsal Pavel Jareš několik zajímavých litolských perliček, které byly opravdu řečeny jak z úst hráčů, tak funkcionářů !!!

Mlčky (Jiří Mlčkovský):

Každý týden, když trenér říkal, v kolik je trénink: „Já asi na trénink mimořádně tenhle týden nepřijedu.

V Libodřicích, když trenér upozorňoval hráče, aby neudělali hned na začátku chybu zbytečně zkaženou přihrávkou, tak Jirka hned blbě přihraje a v poločase říkal: „Pozor, já to ale přihrál dobře, oni mají jen podobný dresy, tak jsem to hrál na žlutýho.

Jari (Michal Jareš):

V zápase proti Kunicím nedal stoprocentní šanci a když mu trenér říkal, že je to škoda, že to měl kopnout líp, tak odvětil: „Já to kopnul výborně, akorát jsem stál natočenej mimo bránu.

V Poděbradech upozorňuje trenér na nebezpečného domácího útočníka Čákoru a Míša v kabině praví: „Nějakýho Čákoru nepotřebujem hlídat, ať si hlídá on nás.“ A během minuty nám dal hned gól a coach byl na prášky.

Kaká (Josef Pavliš):

Ještě v okresu volá trenérovi, že přijel nějak později domů: „Já jel na kole, zastavili mě nějaký Ukrajinci, já se s nima vítal a objímal a ty kurvy mě nakonec okradli. Ještě, že jsem měl hovno, stříbrnej řetízek a 22.50 Kč.

Trenér mu chce poděkovat za odvedený výkon a v 89. minutě ho vystřídá, aby mu lidé zatleskali. Chudák Pepa si asi myslel, že hrál špatně a říká: „A už jsem zase nasranej, už nepřijdu.

Pepa jako učitel měl zrovna podzimní prázdniny a byl od středy do neděle doma, asi to bylo málo, tak trenérovi napsal omluvenku ze čtvrtečního tréninku: „Omlouvám se z tréninku, ale chci být s rodinnou.“

Bodlis (Michal Bodlák):

Celý nedočkavý trenéra už čtrnáct dní upozorňoval, že musíme udělat standartky, aby každý věděl, kde má stát, je tak neodbytný, že trenér je speciálně kvůli němu zařadil do dalších dvou tréninků, ale Michal nikde a pokaždé telefon: „Trenére já se omlouvám, prostě dnes to nestíhám.“ A tak standartky s námi nikdy nedělal, ještě štestí, že se tenkrát zranil,jinak by nevěděl, kde má stát, přes zimu je musíme nacvičit už s ním, protože teď už hraje stabilně.

Po vítězném utkání konzumoval tenkrát ještě Fernet a měnil barvy jako chameleón až nadobro zčervenal jako rak, všichni mají obavy o jeho život: „Hoši nebojte, to mám vyzkoušený, dám ještě pět, šest panáků a barva se ztratí.“ Jak řekl, tak se také stalo.

Ziky (Tomáš Zikmund):

Jožan večeřel nějakou šunku a nabízel Zikymu ochutnat, ten odmítl a odpověděl: „Neblázni Jožane, já tohle nemůžu, držím dietu, doma mám tlačenku s cibulí.“

Hráči se měli před další zátěží individuálně protahovat. Ziky roznožen, zahmouřené oči, už se asi tři minuty ani nehnul, trenér mu šel vyčinit a on najednou zívnul a zamumlal: „Já jsem dneska línej i dejchat.“

Férák (Lukáš Fér):

Říká trenérovi a asistentovi, kterým čas od času prodá v práci nějaké kuře: „Hoši, minule to byli skoro pštrosi, teď ale moc nehraju, tak přístě jedině ve stejný ceně budou holoubata.“

Sósa (Václav Sosnovský):

Jeho hesla a pozdravy, místo Smrt Spartě a čau: „Smrk Spartě. Čaj.“

Když si vsadil na vítězství Litole: „Hoši dnes musíme makat, mám tam na nás dvojčičku.“ A opravdu makal.

V Sedlčanech se jde rozcvičovat nabalenej jak sněhulák, přestože se už za chvíli nastupuje a trenér mu říká, aby šel rovnou v trenýrkách a on dotčený odpovídá: „Hochu, za mě to v práci zejtra nikdo neodsupluje, jako za tebe.“ A bylo to.

Šembis (Roman Šemberk):

Když v autobuse vyhraje v kartách, natáhne dlaň a na celej autobus řve: „Platilááá !

Při každém doteku s míčem svého oblíbence Budhy (Tomáš Černý) prohlásí: „Vidíš ho!! To snad není možný, jestli to takhle půjde dál, za týden mě tam už musíš dát.“

Ve Strakonicích, kde nám rozhodčí vůbec nepřáli spíše naopak, rozhodl si asistent Šemberk zchladit žáhu na bývalém ligovém hráči Mrkvičkovi, který hrál za domácí a křičí na něj: „Mrkvička, Mrkvička, hergot Mrkvas, co to tady s těma rozhodčíma předvádíte“ a dodá: „Vozábal ty moc nečum, to platí i pro tebe.“

Mazánek (Michal Bohdan):

Když se po vítězném utkání snaží jít na parket a chce předvést své taneční kreace huláká: „Nechte mě působit.“

Jožan (Josef Borecký):

Mohl by se stát věštitelem, protože zjistí-li jakýkoli fotbalový výsledek prohlásí: „To jsem přesně věděl.“

I když kolikrát venku prohrajeme, je nezkrotným optimistou a od pondělí každému tvrdí: „Já ti garantuju, že tam neprohrajeme. Tam nemůžeme prohrát, musíme hrát se zabezpečený obrany a spoléhat na brejky. To je jasný, viď Pavle.“

Míra Bohdan mu v neděli po zápase volá celej nervózní, jestli už zválcoval hřiště a on říká. „Neboj ty paniko obrovská už na to letím.“ A zpravidla na to vletí až příští pátek.

Hned po ukončení strakonického utkání vlétne Jožan s trenérem na plac a vyčiní nejprve rozhodčím, potom strakonickým hráčům a pak také místním pořadatelům, za chvíli Jožan řekne: „To bylo dobrý, to jsme se zase vyřvali, to jsme se vyřádili, to byl zase adrenalínek.“ A jeli jsme domů.

Ježura (Standa Ježek):

Trenér domlouvá Standovi, že měl před zápasem tři piva a on odvětí: „Já žádný velký pivo nepil, já měl jen jedenáct malejch.“

Trenér na oslavě historického postupu do kraje dojatě děkuje hráčům za předvedené výkony, v tom se o slovo přihlásí Standa a praví. „Jo a bude novej trenér ?“

Trenér ho kárá za to, že přišel do Lysé na trénink silně ovíněn a říká mu: „Ty blbče, kluci jedou až z Prahy autem a ty se takhle naleješ.“ A on odvětí: „Já jedu z Litole na kole a to je horší.“

Míra Bohdan:

„Hoši já se z vás poseru, jak vy to tady děláte vy čů…i, já se sem jezdím pořád učit, mě tam dává město dva melouny ročně a klepu se, abych nespadnul z kraje a vy dáte sedmičku Benešovu.

Říká hráčům: „Hoši jestli dneska vyhrajete, tak jste u mě velký gerojové.“ Po zápase na adresu rozhodčího utrousí poznámku: „Dneska pískal jako Copperfield.“

Černoch (Tomáš Černý):

Jožan říká Budhovi: „Člověče nebuď už konečně tak posranej, vyvez ten balon a vypal, vždyť si nedal gól ani nepamatuju.“ On odpoví: „Jak to, že nedal? Nedávno v Týnci, to byla bomba, ale bohužel to byl vlastní.“

Coach (Pavel Jareš):

Před zápasem říká: „Už se nebudu rozčilovat, ty rozhodčí mi za to nestojej, stejně si dělaj co chtěj.“ A ve dvacátý minutě, když na nás pískne nepochopitelnou penaltu a vzápětí na soupeře jasnou ne, na hlavního řve: „Ty prodejná kurvo, pískej pořádně.“ A už je na tribuně a čeká ho další výlet na Strahov.

Helmíšek (Míra Helmich):

Má sebevědomí na rozdávání a když se dozvěděl jméno příštího soupeře, praví. „Konečně pořádnej soupeř a ne žádný sračky.

Novotňák (Lukáš Novotný):
Přestože ví, že hrajeme například v sobotu od pěti, nikdy nezapomene při odchodu z tréninku dodat: „Tak čau, v neděli v šest.“

Koňas (Jarda Koníček):

Při obědě ve Strakonicích, těsně před utkáním, nám říká: „Hoši já kdybych si dal ještě polívku jako vy, tak to hlavní jídlo ani nesním.“ A pak, když nám přinesli normální porce a jemu megaporci jako pro dvě osoby, tak jí zblajznul jako malinu, akorát jsme málem nestihli utkání.

Petrouš Adam:

Je to výborný parťák a nevynechá jedinou pozápasovou oslavu. Po několika sklenkách vždy prohlásí: „Teda pánové řeknu vám, tady se mi tak líbí, hrál jsem všude možně, ale tady to nemá chybu.

Fíša (Ondřej Fišer):

Když jsme ho zvali s Jožanem a Jardou na hráčskou schůzi a já mu to napsal z mého telefonu, spletl se a místo T.Matějkovi omylem napsal zprávu někomu jinému: „Tak jsem zvědav na ty chudáky, co tam na tý schůzi budou zase kvákat, no nic Tome, půjdem si ty keci poslechnout.“ Bohužel přišlo to zpět na můj telefon.

Kláda:

Celoživotní práce v Kovoně ho poznamenala natolik, že když na někoho křičel, aby zabral, tak řval: „Zaber špónu!“

Vážka (Stanislav Vahala):

Tři, čtyři roky zpátky za nás chytal jen jeden zápas, ten nepovedený, s Libodřicemi, prohráli jsme 1-4, když jsme mu později psali, že jsme nakonec postoupili do krajského přeboru, odepsal: „Gratuluji a jsem rád, že jsem k tomu také aspoň trochu přispěl.“